menu icon

Historie bankovnictví

Historie bankovnictví

„Peníze nejsou jedinou hybnou pákou bankovního systému,
daleko důležitější je důvěra!"

Dějiny bankovnictví začínají s rozvojem oběhu peněz, kdy se objevují i první „profesionálové", kteří se začínají zabývat půjčováním peněžních prostředků a také jejich směnou.

Nejstarší zmínky o existenci směnárníků a peněžníků pocházejí již z Egypta, Babylónie a Asýrie, a to v dobách před naším letopočtem. Ve starém Řecku se vyčlenilo jako speciální zaměstnání zkušebnictví mincí, na což přirozeně navazovala jejich úschova za poplatek a půjčování na úrok. Rozvinuté peněžnictví, včetně používání poukázek znějících na drahé kovy, měl i starověký Řím.

Především v městech středověké Itálie, která byla tehdy hlavními obchodními centry celé Evropy, se sbíhají mince různého původu, a tak zkušebníci a směnárníci přijímali vklady a zprostředkovávali platby do jiných měst. Na vlastní účet provozovali zápůjční obchody i nákupy a prodeje zboží. Vznikaly první obchodní společnosti (později tzv. žirové banky) k vzájemnému vypořádávání závazků mezi společníky pomocí převodů v obchodních knihách.

Komerční bankovnictví v Anglii začalo u zlatníků, kteří lidem bezpečně ukládali zlato a jiné cennosti. Na základě stvrzenky a po zaplacení poplatku za úschovu dostali vkladatelé zlato zpátky. Stvrzenky začaly později obíhat místo zlata, které setrvávalo v sejfech zlatníků. Ti se začali se svěřeným zlatem věnovat úvěrovým obchodům. Majitelé zlata za to dostávali od zlatníků úrok.


Důležitou roli v  evropském bankovnictví sehrála dynastie Rothschildů. Zakladatelem byl Mayer Amsel Rothschild (1744-1812). Zkušenosti ve finančnictví získal u bankovní rodiny Oppenheimerů v Hannoveru. M.A.Rothshild měl pět synů, kteří působili v pěti evropských zemích a tvořili v 19. století důležitou součást tehdejšího finanční světa.

„Peníze jsou bohem naší doby a Rothschild je jejím prorokem"
A. Schopenhauer

Jak vznikl název BANKA ?

Když na konci 13. století vysedával jeden z prvních členů italského rodu Medicejů na dřevěné lavici před svým domem v italské Florencii, pravděpodobně netušil, že bude historiky považován za zakladatele moderního bankovního systému.

K jeho dřevěné lavici (italsky banco) přicházeli místní podnikatelé a ukládali si u něj přebytky zlata či zlatých mincí, které právě nepotřebovali. Pan Medici je uschoval a  podnikateli vydal stvrzenku, která potvrzovala, kolik si uložil.  Dnes by toto potvrzení neslo honosná jména jako směnka, dluhopis, pokladniční poukázka, šek apod. Jedná se však v zásadě pouze o slib, o projev důvěry klienta vůči bance a naopak.

Pan Medici tyto peníze dále půjčoval ostatním podnikatelům a za své riziko si počítal úroky. Aby měl jistotu, že peníze dostane zpět, měl také tým „specialistů na nátlak", kteří ošetřovali rizika.

Jak je vidět, od středověku se toho moc nezměnilo.